Bylo nebylo... Na Boubíně je kemp. Kemp má deděk Boubín.
Zastavil nás večer, my míříc do kempu jsme nechtěli věřit, že tábořiště s budkou, o které tvrdil, že tam má pivo ze sedmého schodu je ten "kemp".
Byl. Nelitovali jsme.
Dali jsme sprchu v místním potůčku o teplotě 5 stupňů, postavili stany, zašli pro pivo.
Zpívali jsme, pili bílý rum, zpívali. Bez kytary, kdo by ji taky nesl celou Šumavou.
Celý kemp, vlastně tábořiště spalo. Ráno jsme zjistili že nespalo, mohlo nám to dojít. Nikdo nás nezbil, všichni prý buď zpívali taky, nebo poslouchali. Prý to bylo hezké.
Asi nás bylo na ně moc, nebo máme silné chlapy.
Po půlnoci jsme zakopli o šňůru stanu. Nadávali. Mojma říkal, že nemáme řvát, že jsme v prvním parku národního medvěda. Stejně jsme v té první zóně národního parku nebyli. Skoro. Bílého rumu bylo asi moc.
Tak jsme se založili. Říká jedna z legend...